Jako každé děvčátko jsem si vždycky myslela, že je moje maminka nejkrásnější ženou na světě. Vždycky byla krásná, měla krásné dlouhé řasy, krásné dlouhé vlasy, růžové tváře i rty. Když jste dítětem, nenapadne Vás, že by na Vaší mamince bylo něco špatného. Až když přicházíte do toho věku, kdy zjišťujete, že nejen maminka, ale i tatínek, mají nějaké chyby, zjistíte, že na tom světě je všechno trochu jinak, než jste si mysleli. Právě v tomto věku jsem zjistila, že moje maminka si každé ráno líčí řasy, oči, tváře i rty. I když jsem ji milionkrát viděla po ránu, nenapadlo mě, že vlastně vypadá jinak ráno a odpoledne. Prostě jsem brala jako fakt, že ráno vypadá tak a odpoledne tak.

A co já?

Napadlo mě tenkrát, že je mamka asi Kouzelník em, když dokáže během pár minut vyjít z koupelny a vypadá jako princezna. Zkoušela jsem pak tedy různá zaklínadla v koupelně, abych byla taky princeznou, ale nedařilo se mi to. Samozřejmě mi maminka všechno s časem vysvětlila. I to, že kouzelníci jsou opravdu jen iluzionisté, nikoli čarodějové.

Krása je pryč?
Ohodnoťte příspěvek